Měla Gruzie šanci vyhnout se konfliktu s Ruskem?

Z vojenského hlediska to byla pěkně zpackaná operace - bez ohledu na to, kdo vystřelil první. Až do osudného pátku 8. srpna situace na osetijsko-gruzínské hranici svět nezajímala. Marně se prezident Saakašvili snažil obrátit pozornost evropských vlád ke stále se zvyšujícímu počtu útoků osetinských bojůvek proti gruzínským vesnicím.

První týden srpna, přes gruzínskou snahu dojednat příměří, minometné a dělostřelecké přepady gruzínských vesnic vJižní Osetii zesílily. Je vyloučené, aby o tom odštěpenecká vláda nevěděla a nemohla incidenty zastavit. Ruským tzv. "mírovým" jednotkám to zjevně nevadilo. Není žádným tajemstvím, že bojůvky byly vyzbrojeny z Ruska. Ještě 7. srpna po vyhlášení jednostranného příměří ze strany Gruzie směřoval do Tbilisi ruský vyjednavač, jenže pak se stalo něco, co přmělo Gruzínce k akci. Dělostřeleckou palbou byly zničeny gruzínské vesnice Avnevi, Tamarašeni a Prisi.

Oficiální stránka gruzínského ministerstva zahraničí začíná zprávou z 2:45 ráno oznamující, že gruzínské jednotky mají pod kontrolou tři gruzínské vesnice v Jížní Osetiji. V půl páté ráno obsadili další tři vesnice. V 5:30 ráno se v ústí tunelu pod horou Rok, jedinou komunikací vedoucí do Severní Osetije, objevily první ruské tanky a transportéry. Tyto jednotky se bez problémů dostaly až do otevřené krajiny, překročily most přes řeku Gufta, asi 30 km severně od Cchinvali.  V 8:00 ráno oznamují Gruzínci, že se jim podařilo bombardováním zničit most přes Guftu a zastavit ruské kolony. Těsně po poledni okupují Gruzínci Cchinvali, boje pokračují až do třetí odpoledne kdy vyhlašují příměří a vyzývají obyvatele, kteří chtějí město opustit, že tak mohou bezpečně učinit. Zároveň je znovu nabídnuta separatistům amnestie a humanitární pomoc. V 7 večer se na okraji Cchinvali objevují první ruské jednotky a zahajují na město palbu z těžkých zbraní.... tolik oficiální gruzínský výčet událostí. Ruská verze se pochopitelně v detailech liší, ale v celkovém obraze to nehraje podstatnou roli. Rusko tvrdí, že jeho ozbrojené síly vstoupily do Jižní Osetije den poté, co Gruzínci obsadili Cchinvali, Tbilisi tvrdí opak, že ruské jednotky již v Jižní Osetiji byly, když Gruzínci překročili hranice odbojné provincie.

Pokud tento popis odpovídá přibližně průběhu událostí,nabízí více otázek než odpovědí. Proč Gruzínci nejdříve neobsadili výsadkem most přes Guftu, místo je otevřené (42°21'29.91N, 43°54'03.54E) a snadno dostupné vrtulníky i paradesantem. Ale hlavně, proč neobsadili nebo leteckými nálety nezničili ústí tunelu pod Rokem? Silnice vede dlouhé kilometry velmi těsnými soutěskami a její přerušení, či zavalení na několika místech by zastavilo ruské kolony na mnoho hodin. Přes televizní holedbání se zdá, že kontinget vyslaný do Jižní Osetije byl pro daný úkol zcela nedostatečný a nepřipravený. Zkrátka, z hlediska taktického plánu chyby, jichž by se nedopustil snad ani lajtnant Dub.

Jediné logické vysvětlení, které se nabízí, pokud nechci přijmout hypotesu totální neschopnosti gruzínského velení, je, že gruzínská vláda dostala nějaký signál, že proti obnovení pořádku a vyčištění Jižní Osetije od paramiltárních bojůvek, loupežných band a mafiánských organizací operujících za Kokoityho přimhouření oka nebude z ruské strany žádný odvetný zákrok. Jenže i tato odpověď vyvolává další otázky. 

Pokud nějaká taková nepsaná dohoda existovala, nebyla to jen léčka ruské zpravodajské služby? Nejasný je průběh obsazení Cchinvali.

Napadli Gruzínci posádku ruských mírotvorců omylem nebo záměrně? To, že rozstříleli Kokoityho vládní budovu se dá pochopit, ale kdo rozstřílel město? Byli to Gruzínci jak tvrdí Rusové nebo Rusové, jak naopak tvrdí Gruzínci? Ale hlavně, kde jsou ty dva tisíce zabitých civilistů, kteří byli jednou z hlavních záminek ruského vstupu do Gruzie? (Nedovolíme vraždit naše občany a pachatele tvrdě postihneme, prohlásil president Medvěděv.)

Vraťme se o několik měsíců zpět a snad ve vývoji událostí najdeme klíč k odpovědi. Měsíc před ruskou invazí do Gruzie pořádala ruská armáda rozsáhlé vojenské cvičení v oblasti severního Kavkazu, jehož se zůčastnilo na 8000 vojáků a 700 kusů těžké techniky. Toto cvičení silně připomínalo cvičení Vltava v červnu 1968,  z kterého se sovětská vojska jen pozvolně stahovala z Československa. Vojenský analytik Radia Liberty, Pavel Felgenhauer už tehdy tvrdil, že cvičení je přípravou na svržení prozápadní vlády prezidenta Saakašveliho. Podle jeho informací, údajně z ruských vnitřních vojenských kruhů, bylo o invazi rozhodnuto už v dubnu, po konferenci v Bukurešti, kde Německo s Francíí zamítlo gruzínskou a ukrajinskou žádost o přípravu vstupu do NATO. Odmítnutí mělo smířlivý závěr slibující, že v budoucnosti není znovuotevření žádosti vyloučeno.  Kreml se rozhodl, že musí jednat dříve než Gruzie s Ukrajinou dosáhnou svého. Stejného názoru je i bývalý vyslanec USA v Kyjevě Steven Pifer.Podle něj považovali Rusové závěr bukurešťské konference za svůj úspěch.

Andrej Ilarionov, bývalý poradce prezidenta Putina, s nímž se rozešel pro nesouhlas s jeho despotickými tendencemi, napsal v internetovém deníku "Ježednjevnyj žurnal", že invaze do Gruzie byla už dlouho naplánována a úspěšně provedena. Popírá, že to byla záchranná akce, která měla zabránit etnickým čistkám a genocidě, jak dokolečka tvrdí ruská propaganda.  Vzhledem tomu, že mezinárodní humanitární organizace se shodují, že v Gruzii je nyní 240 000 vyhnanců a uprchlíků z odštěpenckých provincií Abchazie a Jižní Osetije, jsou ruské obavy o etnické čistky výrazem nejhrubšího pokrytectví. Jednou z podmínek kandidatury Gruzie do NATO, bylo řešení konfliktu se separistickými provinciemi Gruzie - Abchazií a Jížní Osetiji, kterou byla Gruzie dotlačena, aby Jižní Osetiji nabídla rozsáhlou autonomii, daleko širší než jakou měla za Sovětského svazu a jíž zrušil prezident Gamaschurdia. Zároveň slíbla separatistům amnestii, pokud se vzdají zbraní a násilí.

Profesor strategických studií vojenské akademie v Carlisle, Pa., Steven Blank, předpovídal ruské ohrožení Gruzie ještě dříve, už v okamžiku kdy Rusko odstoupilo od "Dohody o omezení konvenčních sil v Evropě": " Odstoupením od dohody si Ruskou uvolňuje ruce hlavně v okruhu SNS, kde si chce dělat co se mu zlíbí bez jakékoliv mezinárodní kontroly a závazků." 

Povzbuzen výsledky bukurešťské schůzky podepsal prezident Putin 16. dubna dekret autorizující ruskou vládu povýšit diplomatické vztahy s odštěpenckými vládami Abchazie a Jižní Osetije. Krátce poté Rusko hrubě porušilo dohody o příměří z roku 1994  a do Abchazie  přesunulo bez souhlasu Gruzie 1500  silně vyzbrojených vojáků k posílení "mírových" jednotek. Následovalo sestřelení gruzínského bezpilotního letadla a stále častěji se opakující narušení gruzínského vzdušného prostoru.  Do Abchazie byly poslány ženijní jednotky, aby modernizovaly železnici. Americký tajemník pro euroasijské záležitosti Matt Bryza k tomu řekl reportérům, že hlavním cílem přestavby bylo zesílit tratě tak, aby se po nich dala dopravovat těžká vojenská technika. 

Pavel Felgenhauer, který sledoval ruské červencové manévry odhadl v Radio Liberty začátek ozbrojeného konfliktu na srpen. Už tehdy byl přesvědčen, že Rusko zaútočí v okamžiku kdy vyprovokuje dostatečně účinnou záminku. Profesor Blank po vypkuntí konfliktu jen poznamenal, že "začala válka, kterou Rusko chce a kterou plánovalo bez ohledu na to, jak se k provokacím Gruzie zachová." Cílem operace je destabilizace gruzínské prozápadní vlády, nahražení Saakašviliho pro-moskevskou figurkou a přimknutí neposlušné bývalé sovětské republiky k matičce Rusi. Kontrola ropovodu z Baku do tureckého Ceyhanu je už jen třešničkou na  šlehačkovém dortu.                                               

Současný vývoj situace záměry Kremlu potvrzuje. Jednotky, které se mají už od pondělka stahovat z Gruzie jen přejíždějí z jednoho opevněného místa na druhé. Nepřestává ničení gruzínské infrastruktury, ani tupé provokace. Po výměně zajatců Rusové v gruzínském přístavu Poti zajali 20 vojáků, kteří hlídali sklad s americkým materiálem čekajícím na nalodění a ukradli 6 amerických Humwees. Na území pod jejich kontrolou operují bandy "dobrovolníků" ze Severní Osetije, Ruska a Čečny, které rabují a loupí. Nejsou sami, ruští vojáci si také v gruzínských domácnostech pomáhají, zatímco jejich velitelé praktikují ruskou formu dočasnosti. Výsledek schůzkyNATO v Bruselu nikoho nepřekvapil. Slovně ostré odsouzení, ale jinak celkem bezzubá rezoluce. Prezident Medvěděv oznámil nový termín odsunu ruských jednotek z Gruzie. Byl bych překvapen, kdyby byl posledním.